Sportovci mezi námi/ Nemocnice žije sportem/ Na sport není nikdy pozdě

Novinky

Sportovci mezi námi/ Nemocnice žije sportem/ Na sport není nikdy pozděSportovci mezi námi/ Nemocnice žije sportem/ Na sport není nikdy pozděpublikováno: 15.10.2019

Příběh pátý: Milan (Milan H. je chirurgem a v roudnické nemocnici pracuje od roku 2016)
 

Jak dlouho se věnujete sportu?

Od narození :-). Ne, to je samozřejmě nadsázka. Začínal jsem jako žák s hokejem, pak jsem hrál fotbal a později jsem přešel na atletiku. V 25 letech jsem se dostal k cyklistice. V té době se objevila zcela nová disciplína triatlon, tak jsem začal dělat triatlon. První závod jsem jel v roce 1978 v Plzni (plaval jsem 3,5 km, na kole jel 180 km a běžel maraton, měli jsme na to tenkrát celých 24 hodin). Pamatuji se, že jsem vstával v 5 ráno a závod jsem dokončil kolem 22 večer, takže můj čas byl přes 18 hodin. My jsme samozřejmě značnou část závodu odpočívali v příkopu, abychom se vzápětí zase vzchopili. Tam šlo hlavně o to, dokončit závod do 24hodin… Je poměrně úsměvné, že dnes to samé zvládnou ti nejlepší za 8 hodin.

Jaký je Váš největší sportovní úspěch?

Nejvíc si cením „běžeckého“ závodu přes ostrov Réunion (v Indickém oceánu), říká se tomu přechod pro šílence, jde se 130 km přes celý ostrov a limit je 48 hodin ( důležitou roli v závodě hraje  převýšení 10 000 metrů). Do toho závodu se nás přihlásilo 4 500 startujících a dokončilo 800. Asi prvních 20 km se jde pořád do kopce, pak se to střídá, ale rovinka, ta tam není nikdy. Můj čas byl 32 hodin, nejlepší Francouz skončil po 22 hodinách! Nejhorších bylo posledních 30 km, slezly mi nehty na palcích u nohou – hrozně to bolelo, a jak se šlo z kopce a já neustále „brzdil“, narážel jsem těma palcema do bot... Ale když už jsem došel, říkal jsem si, že bych mohl jít i zpátky, taková to byla euforie! Na ten závod se jezdí každoročně – letos už se jde 180 km (sportovců, kteří milují extrémní sporty přibývá a tak jim to pořadatelé dělají stále těžší… ).

Je pro chirurga sport nutností?

Udržování kondice pro chirurga je podle mě strašně důležité, bez toho to zkrátka nejde. Ta fyzická kondice k oboru patří. Sport je dobrý i k odreagování od stresu. Aby si člověk neporanil ruce, je dobré vybírat takové sporty, jakými jsou právě běh, cyklistika, kde jednak nedochází k přetěžování ruky ( např. tenis), současně  jsou pro naše povolání bezpečnější než sporty kontaktní.

Sportuje celá Vaše rodina?

Ano, děti jsem od mala vedl ke sportu. Rodina sdílí moje sportovní nadšení, manželka ovšem kašle na výkonnost. Je ale skvělou podporu při závodech, jezdí se mnou a povzbuzuje mě. 3 -4 týdně jezdím do práce na kole, jedna cesta 50 km. I v zimě, i když je pod nulou a není sníh. Vím, že pohyb je důležitý. Tohle ale manželka nevidí ráda, má o mě strach. Když je v zimě ošklivo, šlapu 3 hodiny na rotopedu, pustím si  k tomu v televizi cyklistický závod, abych nejel úplně jalově, a prostě šlapu s nimi.

Pak mám takové řekněme stálice. Každý rok jezdím veteránskou cyklistickou ligu, poslední 3 roky se účastním terénního triatlonu Czech Bigman. Závodím v kategorii nad 50 ( protože moje kategorie nad 60 nabyla vypsána). I tak se mi zatím každý rok dařilo vyhrávat. ( Terénní triatlon se skládá ze 3 disciplín: plavání ( v tomto závodě 500 m ve Vltavě s teplotou 16 stupňů), cyklistika ( 28 km v terénu – Barrandovský háj), běh 6 km podél Vltavy).

 

Na jakou sportovní událost se teď těšíte, připravujete?

Tak pravidelně běhám Kunratickou (Velká kunratická, 10. 11. 2019, 86. ročník), to bude teď v listopadu, příští rok mám velký plán, chci se zúčastnit tzv. Etap tour 2020 ( vybraná / z pravidla nejtěžší etapa Tour de France v délce ca 180 km pro amatéry) jede se týden před samotným závodem a vy si zažijete atmosféru profíků ( trať se uzavře, jedou doprovodná vozidla, vozy s reklamou, vše jako při hlavním závodu). To musím jet! Registrace jsou pro cca pro 15 000 startujících, tak snad se mi to podaří, je o to vždy obrovský zájem...







 

Ostatní příběhy sportovců z roudnické nemocnice si můžete přečíst na našem instagramu

https://www.instagram.com/podripskanemocnice/

#NemocniceZijeSportem#PrikladyTahnou#NaSportNeniNikdyPozde

Příběh první Jana: https://www.instagram.com/p/B3TzpOHHPGb/
Příběh druhý Jirka:https://www.instagram.com/p/B3Wg3wvnMPe/
Příběh třetí Hanka:https://www.instagram.com/p/B3ZEw-8n57Y/
Příběh čtvrtý Petr:https://www.instagram.com/p/B3cdFfKFEQG/